V roce 1837 dostala princezna Melanie, dcera kancléře Metternicha, ke svým pátým narozeninám osobní dárek z Cařihradu od samotného tureckého paši Ahmeda Fethi (1801-1859). V Serail Topkapi - zlatém paláci osmanských sultánů v Konstantinopoli, pro ni paša nechal ušít pravý turecký ženský oděv v malém dětském provedení. Jak vypadala tehdejší dívčí móda v pašově harému? Poloviční kabátek z jemného krepu, kalhoty z červeného hedvábí, další pár světle modrých kalhot z lehkého hedvábí, hedvábný přehoz se zlatým vyšíváním, hnědozelený krepový šátek, tmavě fialová jupka, fez a pár malých dětských pantoflíčků ze žluté kůže. Aby malá princezna poznala, jak se má co nosit, přidal k tomu paša ještě dvě podobně oblečené panenky.

Vztahy Rakouska s Tureckem byly právě v té době docela dobré. Turecký sultán Mahmud II. (1808-1839) uznal nedávno doživotní práva egyptského místokrále Muhammada Aliho a slíbil Rusku, že nepustí do Černého moře žádnou nepřátelskou válečnou loď. Po dlouhých vleklých válkách, řeckém povstání a konfliktu u Dardanel svitla v této části Evropy konečně naděje na pár let míru. Na rakouský trůn, uprázdněný po smrti císaře Františka I., nastoupil v roce 1835 nový císař Ferdinand V., zvaný Dobrotivý. Mimořádný vyslanec Ferik Achmed paša přivezl do Vídně novému císaři osobní blahopřání sultána Mahmuda II. Byla to příznivá doba pro zdvořilé návštěvy, potřásání si pravicemi, pronášení vřelých projevů a také pro dárky pětiletým princeznám nejvlivnějších politiků. Metternich si ostatně pro své kynžvartské muzeum také okamžitě zabavil tašku z fialového atlasu se zlatým vyšíváním, ve které turecký vyslanec blahopřání císaři přivezl. Zařadil ji k podobné tašce od dopisu Františkovi I. a později přidal i další pěkné tašky na diplomatické depeše z Turecka.

I egyptský místokrál Muhammad Ali, spokojený urovnáním politických poměrů, věnoval před časem knížeti Metternichovi dvě egyptské mumie a také kompletní koňský postroj svého arabského koně i s dvěma zlatem vyšívanými ozdobnými pouzdry na pistole. Metternich měl v evropské politice dost důležité slovo a jeho názor měl vždycky svou váhu. Turecký sultán, jeho pašové i egyptský místokrál proto Metternicha svými dary přímo zahrnovali. On se zase později přimluvil za pokračování stavby suezského průplavu.

Z pětileté princezny mezitím vyrostla osmiletá slečna. Do svého orientálního oblečení se už nevešla a tak ho i s oběma panenkami věnovala roku 1840 zámeckému muzeu. Ke svým osmým narozeninám dostala, kromě množství jiných dárků, také typický turecký fez, který ji z Athén přivezl rakouský ministr, rytíř Prokesch von Osten. Byl podobný, jako ten z Cařihradu, jenom trochu větší. O pár let později jí další dárky z Cařihradu přivezla hraběnka von Stürmer: dámské příruční zrcadlo a krásnou tureckou kabelku z fialového sametu. Všechny tyto dárky z Cařihradu měly podmanivou příchuť Orientu s tajemnou vůni dálek.

Také nápisy na tureckých dárcích, psané neznámým arabským písmem (v Turecku zavedl latinku až teprve prezident Mustafa Kemal Atatürk po roce 1924), podněcovaly romantické představy a fantazii návštěvníků kynžvartského zámku. Arabské nápisy byly psány vždy velmi úhledně. Vysoké kaligrafické mistrovství umělců - písmomalířů dovedla arabská kultura snad k naprosté dokonalosti. Kníže Metternich si proto v roce 1858 nechal pověsit na zeď svého kabinetu kuriozit i zarámovaný orientální arabský nápis, který mu přivezl baron von Koller. Líbilo se mu jeho výtvarné provedení a nechal si zjistit i význam arabské věty "In niz béghüzéred". Řekli mu, že je tam napsáno: "Toto také pomine." Je to hluboká orientální moudrost.

zpět na ve znamení kuriozit I.