V objemných kartónových pouzdrech jsou v depozitářích kynžvartského zámku pečlivě uložené desítky a stovky polodrahokamů, zpracovaných starobylou technikou kamenořezby. Některé jsou uložené v malých oddílech jako nějaká sbírka brouků, jiné jsou nalepené na pevné podložce. Velká pouzdra mají často tvar knihy, aby to v polici nebo v prosklené skříni dobře vypadalo. Běžný návštěvník zámku proto nemá při prohlídce 25 zpřístupněných místností obvykle ani tušení, že jsou tu někde takové poklady. Mnoho lidí dokonce ani neví, co je to gema nebo kameje, a slova jako intaglium nebo glyptika by je možná uvedla do rozpaků. Snad i vám naše vyprávění o kamíncích pomůže v první orientaci.

Řezaný kámen je obvykle velmi malý; měří často jen okolo centimetru. Mezi gemou a kamejí je přitom podstatný rozdíl. Zatímco gema má na jedné své ploché straně reliéf řezaný do hloubky, kamej má naopak reliéf vystouplý. Gemy se proto také někdy používaly jako pečetidlo. Své jméno dostaly od Gemmy, nejjasnější hvězdy souhvězdí Severní koruny. Gemma je latinsky drahokam. Minerál karneol je odrůdou chalcedonu. Je typický svým červeným až červenohnědým zbarvením. Černý nebo černobíle pruhovaný chalcedon se nazývá onyx. Právě střídání kouřově zbarvených a mléčně zbarvených vrstev dokázali umělci mistrně využít zejména při řezání kamejí. Ty jsou totiž nejčastěji z vícebarevných kamenů. Tmavší vrstva tvoří pozadí a světlejší vrstva koloruje vlastní reliéf. Na řezání kamejí se používal i karneolový onyx s červeným a bílým pruhováním, nebo sardonyx s hnědými a bílými pruhy, někdy i uměle barvený achát nebo čiré křišťálové sklo.

Umění kamenořezby se nazývá glyptika. Bylo rozšířené především v antice v období římského císařství (v prvních stoletích našeho letopočtu). Gemy a intaglia, tj. gemy s hlubokým obrazem, měly na malé plošce do hloubky řezaný reliéf s portréty, mytologickými a alegorickými scénami. Darování cenné gemy bylo v období helénismu symbolem lásky. Známé byly například gemy z řeckého karneolu, nebo gemy z Pompejí. Později se rozšířil dálkový obchod s východními zeměmi a právě s těmito novými neznámými druhy kamenů z východu, o nichž už byla řeč, se rozvinulo umění řezby kamejí.

V roce 330 n.l. přestoupil římský císař Konstantin Veliký na křesťanství a hlavním městem Římské říše se stala Konstantinopole, dnešní Istanbul. Do nového sídla říše se stěhovaly i antické umělecké sbírky, včetně římských stříbrných šperků, keramiky, skla, gem a mincí. Když pak Benátčané při své křížové výpravě roku 1204 Konstantinopoli dokonale vyplenili, odvezli si řezané gemy a kameje spolu s dalšími antickými památkami jako kořist do Benátek. Antické gemy z této slavné loupeže pak ve 13. století ozdobily některé křesťanské památky a tak je najdeme na mnohých korunovačních klenotech, nebo například i na bečovském relikviáři sv. Maura. Novou módou se staly v renesanci (16. století) a pak znovu na počátku 19. století, kdy gemy a kameje s řezanými portréty významných osobností sloužily jako přívěsky a napodobeniny antických kamejí zdobily prsteny. Mnoho replik antických gem a kamejí vytvořili římští řezbáři Antonio, Giovanni a Luigi Pichler. Kynžvartská daktyliotéka obsahuje přes stovku miniaturních uměleckých děl Luigi Pichlera (1773-1854) a další stovky jejich napodobenin ze skleněné pasty.

Asi i v naší uspěchané době bychom si měli najít čas na dlouhé a trpělivé prohlížení malých barevných kamínků s miniaturními plastickými obrázky. Barevná hra světel a jemná struktura polodrahokamů má přesně tu čarovnou moc, která docela určitě chybí všem těm blikajícím monitorům a displejům, určujícím obvykle náš každodenní program. Jak dobře toto tajemství minerálů dovede vyjádřit už samotný jejich název: karneol, zlatohnědý karneol, chrysopras, modrý, modrošedý, hnědý a šedobílý chalcedon, ametyst, augit, sardonyx či chalcedononyx...

zpět na ve znamení kuriozit I.