Bájný Achilleus na zámku Kynžvart

PhDr. Miloš Říha, 2004

Kdyby si každý turista odnesl domů kousek kamene z římské fontány Di Trevi či uvolněný nýt z Eiffelovy věže, nedopadlo by to asi s oběma památkami dobře. Naštěstí je podobná pozvolná demontáž obvykle zakázaná a většina disciplinovaných turistů také tento zákaz respektuje, protože je docela logický. Vždycky tomu tak ale nebylo, o čemž svědčí desítky předmětů z domnělých či autentických historických míst v kynžvartském zámeckém muzeu.

Některé exponáty pocházejí z míst známých biblických příběhů, jako například z Babylónu či z lokality, kde byla Sodoma a Gomora. Úlomek červeného mramoru z biblické hory Sion věnovala do muzea v prosinci 1855 hraběnka Carola Zichy Ferraris, která předmět údajně kdysi sama dostala od barona Prokesche. Voda ve sklenici pochází z Mrtvého moře a kus bílého mramoru ze zříceniny chrámu v údolí Josaphat u Jeruzaléma. Stříbrná mince Makabejských a otisk Davidovy pečeti na kusu olivového dřeva z Olivetské zahrady jsou však zřejmě spíše novodobé suvenýry.



Významný rakouský diplomat Anton von Prokesch-Osten (1795-1876) žil 36 let v oblasti východního Středomoří. V roce 1827 přijel do Egypta a shromažďoval kartografický materiál pro zmapování oblasti mezi Asuánem a druhým nilským kataraktem. O dva roky později se zúčastnil mírové mise do Svaté země a úspěšně zprostředkoval jednání mezi tureckým pašou a křesťany. Své zajímavé postřehy sepsal v knize "Cesta do Svaté země". V roce 1833 byl vyslán do Egypta, aby pomohl při složitých jednáních mezi sultánem a Muhammadem Alím. Kynžvartský kabinet kuriozit kancléře Metternicha pak tento diplomat obohatil mnoha novými přírůstky. Přivezl nilské bahno z Dolního i Horního Egypta, kousek kamene z velkého nilského kataraktu v Etiopii a zkameněliny z Mokattamu u Káhiry. Z antického Théseova chrámu v Aténách přivezl úlomek bílého mramoru. Z mramorů sedmi různých antických lokalit (Pentelicon, Korint, Athény, Sparta, Sais, Théby a Naxos) je sestaven dvouramenný svícen. Neznámý autor obrazu ze zbytků usušených rostlin použil rostliny dokonce s osmnácti různých lokalit antického Řecka, jako například z Achillova hrobu v Tróji, od pramene Hippokréné, který vytryskl pod kopytem zázračného oře Pegasa na hoře Helikón v Boetii, z Marathónského pole v Attice, z rodiště legendární básnířky Sapfó v Mathymnae na ostrově Lesbos, z hrobu mykénského krále Agamemnóna na Argolisu, z labyrintu, který vystavěl Daidalos pro krétského krále Mínóa na Krétě a z ruin Olympie, dějiště všehelénských her od r. 776 př.n.l.

Hrabě Choisseul Gouffier, bývalý císařský francouzský velvyslanec v Konstantinopoli, předal už roku 1802 chebskému katovi Karlu Hussovi skleněnou nádobku. Obsahovala popel z mohyly bájného hrdiny trójské války Achillea. Německý archeolog Heinrich Schliemann zkoumal historickou Tróju až o 70 let později (v letech 1871-1882 a v roce 1890). Předtím se homérská Trója lokalizovala nejčastěji jihojihovýchodním směrem od Hisarliku, do Bunarbashi. Za hrob Achillea se tak v roce 1802 považovala mohyla v předhůří Sigeum u úžiny Helléspontu, oddělující Chersonésos Thrácký od Malé Asie. Popel z tohoto Achillova hrobu je tedy už 200 let na zámku Kynžvart.

Další autentické suvenýry zavedou hosta kynžvartském zámku do antického Říma: cihla z římského Kolosea, kousek mramoru z termálních lázní římského císaře Caracally, či fragment sloupu Pompeiova sloupu v Alexandrii. Fragment ornamentu z mořské pěny z lázně Livie Drusilly, manželky císaře Tiberia Claudia a později i císaře Augusta a 51 kousků mozaiky z paláce císaře Hadriána v Pompejích jsou jen dalšími doklady sběratelské píle návštěvníků antických památek. Vykopávky v Pompejích probíhaly od roku 1718 a mozaiku si odtud odnesl a do kynžvartského muzea věnoval nadporučík Poso di Porco. Další kostky mozaiky pocházejí z kostela sv. Marka v Benátkách a jiné zase ze samotné kopule chrámu Hagia Sofia v tureckém Istanbulu. Jak je vidět, co nebylo dostatečně přibito, přilepeno či opatřeno hodně velkým řetězem, to se postupně stěhovalo do soukromých sbírek, muzeí a také na zámek Kynžvart. Dokonce i bájný Achilleus.

 

zpět na ve znamení kuriozit II.