Kadeře slavných

PhDr. Miloš Říha, 2004

Vycházková hůl či noční čepec slavného spisovatele, krále nebo císaře je určitě velká vzácnost. Pokud původní majitel svou hůl neměnil s každou procházkou a nový čepec neměl jen na jedinou noc, potom ve světě asi moc podobných rarit nenajdete. Podobné je to i s ostatky svatých. Odečteme-li všechny dobové i pozdější padělky a napodobeniny, těch skutečně autentických relikvií může být nanejvýš právě jen tolik, kolik prstů, holenních kostí a žeber můžete u dotyčného předpokládat.

To se týká i autentických relikvií na zámku Kynžvart. Kousek lebky a několik kousků kostí španělského národního hrdiny Rodriga Diaz de Vivar, zvaného El Cid Campeador, pochází z konce jedenáctého století a písemný predikát potvrzuje, že se jedná skutečně o ostatky legendárního kastilského bojovníka proti expanzi Arabů. Podobně i relikvie papeže Jana XXII. z roku 1334 je dozajista původní kost papeže, který svého času zakázal fyziku jako podezřelý nástroj ďáblův. Když později exkomunikoval německého císaře Ludvíka Bavora a zbavil tak jeho poddané všech povinností císaře poslouchat, vtrhl německý císař do Říma a vzpurného papeže vyhnal. Ten pak zemřel ve vyhnanství. V nádherném relikviáři je uložen úlomek z rakve španělského krále a římskoněmeckého císaře Karla V. z roku 1558. Ten zase prohlásil Luthera za kacíře a později na sněmu v Augšpurku usiloval o smír protestantů s katolíky. Když se mu to povedlo, vzdal se vlády a uchýlil se do kláštera. Na dnešní poměry jistě pozoruhodný počin! Těžko říci, kolik úlomků z jeho rakve ještě někde uchovávají, ale i jejich počet musel být nutně omezený. Jiný kousek dřeva pro změnu pochází ze dveří nemocnice sv. Anny ve Ferraře, kde byl sedm let pro svou duševní chorobu vězněn slavný italský básník Torquato Tasso (1545-1595), poslední významný básník italské renesance.



Slavní lidé často rozdávali nebo ztráceli své osobní předměty. Z těch se brzy staly vyhledávané suvenýry a vysoko ceněné exponáty ve sbírkách kuriozit. Zvláštní kapitolu přitom tvoří kadeře vlasů. Vlasy mají oproti jiným suvenýrům tu nespornou výhodu, že pokaždé dorostou. To se to potom rozdávalo! V kynžvartské sbírce je kadeří vlasů slavných a ještě slavnějších osobností opravdu hodně. Kdyby si někdo dal tu práci a podle DNA a její genetické informace dokázal znovu posadit k jednomu stolu původní nositele všech kynžvartských kadeří, byla by to společnost velmi pestrá a navýsost zajímavá.

U stolu by s námi seděla paní Agnes Sorel, milenka francouzského krále Karla VII. Porodila mu tři nemanželské dcery a zemřela v roce 1450. Vedle ní by se zřejmě posadila Bianca Capello, druhá manželka toskánského velkovévody Francesca II. Medicejského, která zemřela roku 1587. Císařovna Marie Terezie (1717-1780) je v této kolekci slavných kadeří zastoupena svým hřebenem a autentickou kadeří stříbrně šedé barvy. Společnost u stolu by jí dělal francouzský státník Honoré Gabriel de Riqueti hrabě de Mirabeau, který zemřel necelých jedenáct let po císařovně. O hudební trio věhlasných komponistů by se postarali Ludwig van Beethoven (1770-1827), francouzský skladatel italského původu Luigi Cherubini (1760-1842) a italský skladatel Gaspar Spontini (1774-1851). Kadeře všech tří komponistů jsou na Kynžvartu ve stylovém medailónku tvaru lyry.

Fiktivní společnost ale stále ještě není kompletní. Přichází Arthur Wellesley, známý spíše jako vévoda z Wellingtonu (1769-1852) a s ním samotná Viktorie, královna Velké Británie a Irska (1837-1901). Na domácí rakouské půdě oba v Kynžvartu vítá rakouský císař František I. (1768-1835). Nepřehlédnutelná postava francouzského císaře Napoleona I. je další ozdobou společnosti. Zasloužila se o to jeho kadeř vlasů ve skleněném medailónku a v pouzdře na hodinky, ušitém z pohřebního sukna, kterým byla v roce 1821 zakryta Napoleonova rakev. Jen s poslední dámou u stolu se nikdo s velikánů příliš nebaví, protože je to jen "nějaká paní Dolderová". Zatímco všechny předchozí kadeře vlasů proslavili jejich někdejší nositelé, u této dámy to bylo přesně naopak. Proslula totiž pouze právě jen svými vlasy, které jí dorostly do úctyhodné délky 244 cm. Jeden dlouhý vlas této dámy si tak našel cestu do sbírky slavných kadeří a nedoceněné genetické banky na kynžvartském zámku.

 

zpět na ve znamení kuriozit II.