Fond obsahuje rozsáhlou korespondenci s panovníky, politiky, diplomaty i vědci, dále memoranda, osobní zápisky či portréty významných současníků. Představuje tak jedinečný pramen k dějinám Evropy první poloviny 19. století.

Historie a osudy archivu
Rodinný archiv Metternichů byl v 70. letech 19. století uspořádán Alfonsem von Klinkowströmem, který jej rozdělil do tří částí: Familienarchiv, Urkunden a Francisco-Georgicum. Součástí první skupiny se stala i korespondence a osobní dokumenty kancléře Metternicha, označené jako Acta Clementina. Tyto písemnosti, původně uložené ve vídeňském paláci Metternichů, se staly podkladem pro osmisvazkovou edici Aus Metternich’s nachgelassenen Papieren (1880–1884) a teprve poté byly převezeny do Plas.

Za druhé světové války byl celý archiv zazděn ve sklepení plaského pivovaru, aby se předešlo jeho zničení či rozchvácení. Po válce byl na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 převzat státem a postupně se stal součástí Státního ústředního archivu v Praze.

Zpracování a digitalizace
Acta Clementina byla znovu odborně uspořádána v letech 1966–1971, přičemž byla zachována původní struktura určená Klinkowströmem. Fond je rozčleněn do čtrnácti inventárních skupin (AC 1–14a), pokrývajících mimo jiné:

• královskou a politickou korespondenci,

• kontakty s bankéři, církevními hodnostáři, vědci a umělci,

• Metternichovy vlastní zápisky, memoranda a autobiografické texty,

• rodinnou korespondenci i starší archiválie.

Definitivní inventáře byly postupně převedeny do digitální podoby, v roce 2020 do systému ProArchiv a v letech 2015–2016 byly všechny písemnosti digitalizovány. Od roku 2025 jsou kompletní digitalizáty volně dostupné online.

„Zpřístupněním Acta Clementina získává badatelská veřejnost i široká veřejnost unikátní možnost nahlédnout do osobního a politického zákulisí jedné z nejvýznamnějších osobností evropských dějin přímo z domova,“ uvádí Národní archiv.

digitalnibadatelna.nacr.cz