V létě v roce 1840 vrcholila jedna z ponapoleonských krizí mezi evropskými státy, způsobená nejednotným postupem evropských zemí v krizi na blízkém východu. V osmanské říši povstal Muhammed Ali , egyptský místodržící, proti svému sultánovi Mehmetovi II. Situace zašla tak daleko, že osmanská strana přišla o vojsko, loďstvo i sultána. Mladý sultán Abdülmecit I. by byl vydán napospas Muhammadu Alímu, kdyby nebylo v zájmu Evropy udržet Osmanskou říši nadále kompaktní. Rozpad Osmanské říše by velmi pravděpodobně zapříčinil rozvleklý válečný konflikt mezi evropskými mocnostmi, které by bojovaly o kusy někdější bohaté říše. Kvůli tomuto riziku se nakonec evropské mocnosti - Velká Británie, Rusko, Rakousko a Prusko – postavily za sultána, nicméně Francie intervenovala více ve prospěch neúspěšného povstalce, egyptského místodržícího Muhammada Alího. Vzhledem k tomu byla Francie vynechána z následných mírových ujednání na britské půdě, kdy došlo k tzv. První londýnské konvenci. Z tohoto důvodu začala Francie zbrojit a vyhrožovat válkou v Evropě, především v německém Porýní, rodišti kancléře Metternicha. Rýnská krize byla mezi evropskými státy vnímána velmi intenzivně, proto v srpnu 1840 kancléř Metternich svolal své evropské diplomatické kolegy na své letní, čerstvě přestavěné sídlo v Kynžvartě, aby nalezli společné řešení, které by vedlo k zachování míru v Evropě.

Klemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk, 2. kníže von Metternich-Winneburg (1773–1859), od roku 1809 ministr zahraničí, 1821–1848 kancléř habsburského domu, dvora a státu.  V roce 1848 podal demisi z důvodu neudržitelné revoluční situace. Po třech letech exilu se na žádost rakouského císaře vrátil zpět. Rodové heslo: „Kraft im Recht“ – „V právu je síla.“

Frederick James Lamb, 3. vikomt z Melbourne, (1782–1853), známý jako lord Beauvale, v letech 1839–1848 britský velvyslanec v Rakousku

hrabě Carl Ludvik Ficquelmont, rakouský velvyslanec v Rusku