Fascinující barevné dokumenty o fauně a flóře v dalekých zemích nebo v hlubinách moří patří na televizních kanálech k těm nejoblíbenějším. Koukáte se pěkně doma v teple, co kde běhá nebo roste a nádherně si přitom odpočinete od krvavých příběhů na jiných televizních kanálech - ať už v akčních filmech nebo v aktuálním zpravodajství ze světa či z domova.

Naši předkové před 200 lety měli určitě podobné pohnutky, když hledali poučení v exotické přírodě. Jen namísto sledování televizní obrazovky zalistovali v tlusté knize nebo případně přijeli žasnout před muzejní vitríny na zámku Kynžvart. V krabici s 80 policemi je tu například i obrovská sbírka rostlin z Rudého moře. Je to výsledek tříletého sběratelského úsilí Francouze Portiera, který ve 40. letech 19. století prováděl výzkum flóry v Arabském moři. Rakouský ministerský rada von Laurin pak roku 1855 sbírku věnoval do muzea, zároveň s rohem nosorožce.

Jiná sbírka - kolekce 100 Nördlingerových příčných řezů dřeva v pouzdře tvaru knihy získala medaili na světové průmyslové výstavě v Londýně. Každý druh dřeva byl v této kolekci představen nejen špalíčkem s dobře patrnými letokruhy, ale také větvičkou, listem a plodem. Dokonce i pouzdro bylo ve tvaru dřeva s příslušnou kůrou na hřbetě. Do kynžvartského muzea v roce 1853 poslalo kolekci ředitelství ústřední kanceláře ve Vídni. Podobné souborné kolekce v dokonalé úpravě s vysokou vzdělávací hodnotou se staly v polovině 19. století velkou módou. Jejich pořizovací cena byla už tehdy poměrně značná. To se týká i dalších kynžvartských kolekcí - 46 tabulek brazilských dřev, 21+28 tabulek exotických druhů dřev z dalekých zemí Asie a Ameriky a krabice z olivovníku se 49 tabulkami různých druhů mramoru z okolí italského jezera Como.

Jeden z prvních exemplářů amerického jelena přivezli z Ameriky do Frankfurtu nad Mohanem pro barona Rothschilda. Ten ho pak věnoval knížeti Metternichovi do jeho knížecího zvěřince v Kynžvartu, kde samec jelena žil v zámecké oboře až do roku 1853. Jak se dočteme v muzejním katalogu, v zimě 1852/53 se jelen v souboji zranil, chřadl a musel být zastřelen. Sluha Wirth ho vycpal a uložil jako exponát zámeckého muzea. V zahradě vídeňské vily Metternich žil v létě 1846 gazelí samec žil se dvěma gazelami. Původně tato zvířata spolu s jednou antilopou a šimlem egyptského poníka chovali v Hüglovské zahradě v Hietzingu. Byl to dárek kapitána Waghorna, vynálezce indické zámořské pošty, kněžně Melanii von Metternich. Uhynulý samec gazely byl v roce 1847 vycpán v přírodovědném kabinetu ve Vídni opět pro kynžvartské muzeum.

Sultán Mahmud II. věnoval Metternichovi vzácný kořen aloe z Arábie, který se na orientálních bazarech vyvažoval zlatem jako luxusní zboží a jen v malých proužcích se přidával do tabáku. Byly ho vlastně původně tři kusy, ale dva kusy ve Vídni před rokem 1854 z neznalosti spálili jako obyčejné dřevo. V letech 1855-56 podnikl pan Méhes cestu po Nilu a do pouště. Z cesty si přivezl několik kusů mana, vzácné pryskyřice ze stromu. Úplně jiná mana zase padala z nebe v roce 1846 v Jénischeieru v turecké Anatolii, jak v průvodním dopisu k vzácnému předmětu napsal rakouský velvyslanec v Konstantinopoli Stürmer. Jednalo se o větrem unášené části lišejníku manového (Lecanora esculenta). Není mana jako mana.

Některé exponáty jsou velké, jiné docela nenápadné. Richard hrabě Montgelas věnoval roku 1882 do muzea sloní chlup jako svou loveckou kořist z Bornea. Kníže Boris Czetwertynski ulovil v centrální Africe v zemi Masai v roce 1890 nosorožce a v Londýně pak z kůže nosorožce nechal vyrobit stůl pro kněžnu Melanii Metternichovou. Mezi desítkami exotických loveckých trofejí nechybí ani čelist žraloka, kterého ulovil v Atlantickém oceánu c.k. námořní kapitán Frankl z Mariánských Lázní, dva exempláře více než dvoumetrových rohů narvala jednorohého, mořského savce uloveného u Mexika, či dokonce membrum virile (samčí pohlavní úd) z velryby. Jedenáct chameleónů si přivezla kněžna Melanie z Egypta. V teplém prostředí se ale preparáty zničily. Pouze jeden exemplář zámecký kustod uložil v lihu a odlil do sádry. 42 kusů exotických ptáků, dvě brazilské opičky, hlava lvice, chmýří z vlny tibetské kozy a dvě preparované hlavy tuleňů jsou jen dalšími z mnoha exemplářů této podivuhodné kynžvartské kolekce.

Život někdy píše opravdu absurdní příběhy. Příběh jednoho pražského vozky, který v roce 1782 podlehl svým zraněním, má svou symbolickou tečku v podobě "lidské trofeje" - kusu lidské kůže ze zabitého vozky. Je to trochu morbidní upozornění, že i člověk je jen součástí přírody.

zpět na s nádechem exotiky