Historie zaznamenala už bezpočet případů, kdy nějaká vojenská akce pomohla nenávratně zničit nenahraditelné kulturní hodnoty. Napoleonova egyptská expedice v letech 1798-1801 se však navždy zapsala do dějin, i když vojensky skončila pro Francouze dokonalým fiaskem. Obsazení Egypta mělo strategický význam. Francouzi plánovali v Egyptě zřídit operační základnu pro své další vojenské plány na středním východě. Ve válce s Británií mělo obsazení Egypta zabránit zásobování Britů z jejich vlastních kolonií. Do Egypta poslala pařížská revoluční vláda ambiciózního generála Napoleona s 38 tisíci muži. Bonaparte cítil svou velkou šanci, když se vydával po stopách Alexandra Velikého. Chtěl zároveň zemi modernizovat a probádat její historii.

Do Egypta vstoupily sbory 2. července 1798 a už 21. července ve slavné bitvě u pyramid porazil Napoleon vyhlášené egyptské Mameluky. Sympatie místních obyvatel a jejich podporu ale nezískal a tak ani jeho egyptské dobrodružství nemělo dlouhého trvání. Britům se podařilo poměrně rychle zformovat své vojenské síly a 1. srpna 1801 porazil britský admirál Nelson v zálivu Abukir v předměstí Alexandrie francouzskou posádku. Po dlouhých bojích byly francouzské válečné lodi potopeny a Britové pod velením generála Abercrombyho se vylodili. Francouzi kapitulovali a Napoleon se vrátil do Francie za novými cíly - očistit francouzskou revoluci a dobít Evropu.

Egyptskou expedici doprovázela elita francouzské vědy z nejrůznějších vědních oborů - celkem 167 mužů: 21 matematiků, 3 astronomové, 17 inženýrů, 13 přírodovědců a báňských inženýrů, 4 architekti, 8 kreslířů, 10 vědců z oborů duchovních věd a 22 typografů - sazečů v latině, řečtině a arabštině. Dostali za úkol zkatalogizovat všechno, co v Egyptě najdou. Vědeckou expedici předcházela mise francouzských orientalistů, kteří také převedli jména měst a vesnic do latinky, aby se mohli ostatní podle mapy orientovat. Inženýři zdokonalili metody přesného popisu a kopírování, aby tak bylo možné - ještě před objevem fotografie - pořídit přesné kopie nápisů. Celé hodiny pak trávili kopírováním jednotlivých nápisů chrámu v Karnaku. Následovaly další dvě expedice. První vedl inženýr zeměměřič, druhou matematik. Jeden z členů týmu objevil chrám Edfu. Po staletí byl tento chrám ukrytý pod vrstvou písku, na kterém stály domy místních rolníků. V hrobkách Údolí králů se dochovaly nápisy a vyobrazení se scénami, zachycujícími každodenní život starověkých zemědělců - lov, setí a sklizeň.

Francouzský voják Pierre Bouchard objevil v Rashidu (Rosetta) kámen z černého bazaltu s trojjazyčným nápisem v hieratickém, démotickém a řeckém písmu. Po názvem Rosettská deska se tento kámen stal nejslavnějším nálezem. O čtvrtstoletí později s jeho pomocí dospěl Jean-François Champollion k rozluštění staroegyptských hieroglyfů. Kreslíři zvěčnili každičký drobný detail nálezů do neuvěřitelných podrobností. Vědci zkoumali pyramidy i exotická zvířata a rostlinný materiál. Změřili také samotný symbol všech záhad - Velkou sfingu v Gíze. Po kapitulaci generála Mineaua v roce 1801 se podařilo jen s obtížemi dopravit kresby a některé památky do Francie. Rosettskou desku a památky z hrobu Neftanbo zabavili Britové a odvezli je do Britského muzea.

Výsledkem francouzské expedice vědců se stalo monumentální dílo "Description de l'Egypte" (Popis Egypta). Ve dvanácti velkorozměrných svazcích map a kreslených tabulí s nákresy a ve dvanácti svazcích textů na 7000 stranách je podrobně zpracováno, popsáno a nakresleno všechno, co bylo během dvou let v Egyptě objeveno. Toto nejvýznamnější dílo egyptologie všech dob vyšlo v letech 1809-1828. Nové a objevné popisy pyramid z pera E. F. Jomardse vyvolaly skutečnou vlnu mystiky pyramid. Obrazy z Egypta jitřily fantazií a způsobily pravou "egyptománii". Ta se projevila nejen v literatuře, ale i v malířství, v architektuře, v empirovém a klasicistním nábytku, v hudbě i ve filozofii. Vznikla zároveň nová věda - egyptologie a monumentální dílo se stalo jejím základem. V České republice jsou pouze dva kompletní exempláře díla: v knihovně Strahovského kláštera a na zámku Kynžvart. Kancléř Metternich opět dobře uložil peníze do unikátu s trvalou hodnotou.

zpět na s nádechem exotiky