Už jsme si na stránkách "Kynžvartského muzea příběhů" vyprávěli o Francii, Anglii, Itálii, Švédsku, Řecku, Turecku, Egyptě, Mexiku i Číně. Byla by přitom byla chyba, kdybychom se nezmínili o Brazílii. I o této vzdálené zemi vyprávějí svůj příběh exponáty na kynžvartském zámku.

Kníže Metternich jako rakouský ministr zahraničí se o Brazílii začal zajímat asi od roku 1816. Burza i správa rakouského jadranského pobřeží v Terstu - tehdy rakouském - uvažovala o možnostech rakouského obchodu s Brazílií. Pro příští roky se rakouský obchod s Brazílií dokonce zdál výhodnější než obchod se severní Amerikou. V některých amerických přístavech totiž řádili američtí piráti. Množily se případy přepadení hlavně portugalských lodí, což významně poškozovalo zejména brazilský a indický námořní obchod. Začalo se uvažovat o zřízení rakouského generálního konzulátu v Rio de Janeiro. Takovéto oživení kontaktů se ovšem neomezilo jen na obchod a diplomacii. Nový zřetelný signál pak dal habsburský panovnický dům v roce 1817. Z přístavu Livorno odplula na dalekou plavbu Leopoldina, dcera rakouského císaře Františka I., aby se provdala za prince Brazílie, jímž byl Dom Pedro de Alcantara.

Zpráv z Brazílie přibylo hlavně v roce 1822. Noviny s jistým zpožděním psaly o shromáždění zástupců a o vyhlášení nezávislosti této země na Portugalsku. Dom Pedro I. byl korunován jako brazilský císař. Po smrti svého otce se roku 1826 dokonce na necelých osm týdnů stal vládcem Portugalska, ale jen proto, aby byla schválena nová ústava. To už portrét slavného císaře, provedený v oleji na měděném plechu, zdobil sbírky kancléře Metternicha. Také další exponáty z Brazílie putovaly na Kynžvart: typický papírový vějíř se zlatým nápisem, oslavujícím Pedra jako "věčného ochránce Brazílie", dřevěná krabice se 46 kusy různých druhů dřev a dvě brazilské opičky.

Leopoldina jako nová brazilská císařovna nepřerušila své kontakty s rodným Rakouskem. Své dojmy a pocity svěřovala dopisům a její korespondence byla skutečně obrovská. Více než 300 dopisů si například vyměnila se svou sestrou Marií Louisou, někdejší francouzskou císařovnou a manželkou Napoleona I. (zemřel v r. 1821 na ostrově sv. Helena), nyní vévodkyní z Parmy. Císařovna Leopoldina si ve svých dopisech známým a přátelům všímala také obrovských možností úrodné jižní Brazílie. Z jejího podnětu začaly do Brazílie proudit desítky a stovky přistěhovalců z Německa, Rakouska i Švýcarska. Švýcaři z kantonu Freiburg si založili nedaleko Rio de Janeira osadu Nova Friburgo. Z podnětu samotné císařovny Leopoldiny si jiná část osídlenců založila německou osadu Sao Leopoldo, která se stala dalším impulsem organizované německé imigrace do Brazílie. Sao Leopoldo bylo vzorovou osadou drobných zemědělců, kteří obhospodařovali pozemky o rozloze okolo 70 ha. Půdu obdělávali s využitím moderní mechanizace a bez otroků. S první plnou přistěhovalců tak do roku 1830 přišlo do Brazílie přes 10 tisíc německých imigrantů.

Na horké jihoamerické půdě vynesl často vojenský převrat do čela státu nového politika, aby ho pak jiné všelidové povstání svrhlo. Tento osud brzy čekal i Pedra I. Nejprve podnikl nešťastné polní tažení proti Argentinské republice a vyvolal tak nespokojenost obyvatel. Už nebyl "věčným ochráncem Brazílie". Když se pak zapletl i do problémů portugalského nástupnictví, přinutilo ho Cortesovo povstání, aby se roku 1831 vzdal císařské koruny ve prospěch svého syna. Dom Pedro II. de Alcantara byl tehdy ještě jen pětiletý chlapec. Teprve v roce 1840 byl ve věku patnácti let prohlášen plnoletým a v červenci následujícího roku byl pak korunován. Brazilským císařem byl ale ještě dalších 59 let, až do roku 1889, kdy byl i on sám svržen další revolucí v Riu.

Pětiletý císař byl ale opravdovou raritou. Evropa si měla opět o čem vyprávět a kníže Metternich se mohl opět pochlubit něčím autentickým a zvláštním. Už 16. dubna roku 1830 mu totiž pětiletý Pedro, později zvaný "Magnanimo", věnoval malý docela nenápadný obrázek. Kresba tužkou s motivem venkovského domu u řeky překvapí i dnes svým dokonalým profesionálním provedením se smyslem pro detail i pro celkovou kompozici. Obrázek z Brazílie se tak stal dalším exponátem na kynžvartském zámku a dnes si zaslouží své místo v našem muzeu příběhů.

zpět na s nádechem exotiky