Zápolení na poli sportovním

PhDr. Miloš Říha, 2004

Nezadržitelné posunování rekordů v mnoha sportovních disciplínách za stále nové "hranice snů" by nás mohlo vést k mylnému závěru, že sportovní výkony budou v budoucnu ještě lepší a naopak výkony sportovců minulosti byly slabé. Pokud takovýto soud vynáší sportovec, aktivní pouze u televizní obrazovky, zní to obzvlášť komicky. Mnohé vynikající individuální výkony slavných antických sportovních hrdinů už dnes bohužel neznáme, nebo je nedokážeme srovnat s těmi současnými. Vzpomeňme například antického siláka Mílona Krotónského, který odnesl svůj vítězný mramorový sloup na plecích až do háje Altis v Olympii, nebo trójského hrdinu Polydamanta z Thessálie, který dokázal zezadu holýma rukama zastavit vůz v plné jízdě.

Sláva starověkých olympijských vítězů, hrdinů Istmických her, či římských gladiátorů už dávno upadla v zapomnění, když na některé jejich výkony navázali borci středověcí. Tehdy bylo zápolení zaměřené zprvu spíše na disciplíny lovecké a branné. Jistě by pro nás bylo cenné znát podrobnosti některých legendárních výkonů v lukostřelbě, v turnajových zápasech, v jízdě na koni, či v šermu. Stará wikingská legenda například vypráví o tom, jak se král Harald Blatann doslechl o slavném lukostřelci Paltanoke a přikázal mu, aby se jediným šípem trefil do jablka na hlavě svého syna. Po úspěšném zásahu se pak šťastného střelce zeptal, k čemu si připravil tři šípy, když měl jen jediný pokus. Paltanoke mu prý odpověděl: "Další dva bych králi potřeboval, abych se ti pomstil, kdybych prvním šípem netrefil ". Hrdinou totožného příběhu byl pak v 10. století Hemming Aslakson a král Harald Hardrade a konečně ve 14. století Wilhelm Tell. Norové ovšem dodnes tvrdí, že skutečně pravý je jen příběh o jejich Wikingovi.

Oživený zájem mládeže o atletiku se objevil už koncem 12. století v Anglii. Král Jindřich II. pro tento účel vykázal některá volná místa blízko Londýna. Fotbal byl v Evropě v téže době ještě jen jakousi vedlejší disciplínou rytířských turnajů. Cílem bylo soupeřovou hradní bránou prohnat kožený míč, vycpaný trávou. Počátky golfu by většina lidí hledala asi mylně v Anglii. Vznikl však v Holandsku už koncem 13. století a první zmínky z Anglie jsou až z roku 1457. Míčové hry, spočívající v odrážení míče směrem k soupeři rukou, byly zdokonaleny teprve koncem 14. století, kdy se namísto dlaně začala používat rukavice s pergamenovou odrazovou plochou. Někde tam měl svůj původ například tenis. Už okolo roku 1790 se hrál v Anglii tzv. fives - míčová hra s pálkou o stěnu, předchůdce pozdějšího sqash. Svůj původ prý tato hra měla buď v kobkách mnichů, či dokonce ve vězení. Sport se začal šířit brzy tak, že v roce 1617 už musel král Jakub zakázat pěstování sportu v době nedělních bohoslužeb. Skotská královna Marie Stuartovna hrála vášnivě kulečník a velmi si prý stěžovala, když jí odnesli její biliárový stůl a poslední partii jí dovolili až těsně před popravou.



Pravý rozkvět jednotlivých sportovních disciplín však nastal v 19. století, na jehož konci vyvrcholilo úsilí P. de Coubertina uspořádáním prvních novodobých olympijských her v Athénách v roce 1896. Už od počátku 19. století však sportovní soutěže všeho druhu doslova zaplavily Evropu a Ameriku. V některých disciplínách přitom tradičně vynikali i mladší příslušníci úctyhodných šlechtických rodů. Hrabě Moritz Sándor, manžel Metternichovy dcery Leontýny, byl současníky považován za nejlepšího jezdce na koni své doby. Proslavil se zejména svou dokonalou drezúrou v anglickém Melton Mowbray, kde se v roce 1833 zúčastnil štvanice. (Zajímavé osobnosti hraběte Moritze Sándora ostatně věnujeme samostatnou kapitolu.) Samotný rakouský státní kancléř Clemens kníže von Metternich nesportoval vůbec, pokud bychom ovšem za sport neprohlásili jeho galantní procházky či kroužení po parketu. Přesto nebo právě proto se dožil úctyhodných 86 let. Jeho vnuk stejného jména to sice chvíli zkoušel s tenisem, ale jméno ve sportovním světě si získal až teprve poslední kníže von Metternich, Paul Alfons. Už jako student hrál hokej v týmu Grasshoppers Zürich a později byl úspěšným hráčem golfu, jachtařem a sjezdařem na lyžích. Prosadil se však hlavně jako úspěšný automobilový závodník a dlouholetý prezident Německého automobilového klubu (od roku 1960) a Mezinárodní automobilové federace (1975-1985). Možná, že inspiraci pro svou sportovní kariéru kdysi sbíral také mezi exponáty historických golfových a kriketových holí v kynžvartském zámeckém muzeu.

 

zpět na ve znamení kuriozit I.