V roce 1833 se v nově obnovené zámecké kapli sv. Antonína z Padovy konala slavná mše. Důvodů proto bylo jistě několik. Kromě slavných hostů, mezi nimiž vynikala zejména královna württemberská, se mohla obnovená kaple pochlubit skvostným darem od papeže Řehoře XVI. Kancléři Metternichovi papež věnoval v uznání jeho zásluh o katolickou církev a apoštolskou Svatou stolici oltář, který byl postaven ze zbytků mramoru chrámu sv. Pavla u zdi (San Paolo Fuori le Mura). Tento římský chrám, pocházející už ze 4. století, byl až do výstavby vatikánské baziliky sv. Petra (1452-1667) největším chrámem v Římě. V noci z 15. na 16. července 1823 chrám vyhořel a tak byla zároveň zničena jedna z nejstarších římských bazilik. Papež Řehoř XVI. nechal v letech 1824-1832 v Římě ze zachráněných zbytků mramoru pro Metternicha postavit nádherný oltář.

Do spodní části oltáře dal papež vložit schránku s kompletními ostatky sv. Bonifáce. Nejedná se o slavnějšího toho jména, kterým byl svatý Bonifatius, zvaný apoštol Němců (ca. 675-755), ale o ostatky dítěte, které byly odkryty nedaleko Říma. Při stavebních pracích tu dělníci narazili na katakomby s hroby prvních křesťanů. U hrobu asi pětiletého dítěte byla nalezena tabulka s jeho jménem a papež ho i s několika dalšími relikviemi prohlásil za svatého.

A tak se stalo, že si mohla 7. března 1833 kněžna Melanie, třetí manželka kancléře Metternicha, zapsat ve Vídni do svého deníku: „Právě došel oltář, který byl darován papežem Klimentu, aby byl postaven na Kynžvartu. Je zabalený v 21 bednách, bude však bohužel okamžitě odeslán dále, takže se mu zde nebudeme moci obdivovat. Nuncius předal Klimentovi papežská breve, která jsou nádherná, jakož i skutečně dojímavé psaní, které doprovází dar a pak velmi krásné odpustky, vztahující se k oltáři. Oltář je zhotoven z mramoru a porfyru basiliky sv. Pavla. Obsahuje pozůstatky malého světce jménem Bonifacius, který zemřel jako mučedník ve věku pěti let. Tyto relikvie jsou uschovány v tumbě. Kliment jest tímto skvostným darem nadšen“

Jak se už kněžna Melanie zmínila ve svém deníku, součástí daru papeže Řehoře XVI. byly i významné odpustky. Podle církevního práva jsou papežova rozhodnutí platná i pro všechny budoucí časy. I dnes proto platí odpustky pro kteréhokoliv kněze, který u kynžvartského oltáře obětuje mši za duši zemřelého, a také pro všechny věřící, kteří se po náležité zpovědi u oltáře pomodlí na některý ze svátků Ježíše Krista, Panny Marie nebo sv. Petra a Pavla. Tak to potvrdil papež Řehoř XVI. dne 29. ledna 1833 otiskem pečetního prstenu na originálu papežských listin, které jsou rovněž na kynžvartském zámku.

Oltářní obraz "Vidění sv. Antonína z Padovy" namaloval vídeňský malíř Anton Petter v roce 1832. Naproti oltáři visí velmi vzácný olej na plátně "Oplakávání Krista". Namaloval ho italský barokní malíř Lucca Giordano (1634-1705) ve 2. polovině 17. století. Obraz původně visel také v římském chrámu sv. Pavla u zdi a po požáru ho kníže Metternich získal pro Kynžvart.

První pobožnost se v obnovené kapli konala 26. července 1833. Pak už přijížděli každou chvíli na Kynžvart vzácní hosté, aby obdivovali Metternichův zámek i kapli se vzácným oltářem. Také nový rakouský císař Ferdinand V. s císařovnou a celým doprovodem byl v kapli 12. září 1835 na mši a po něm mnozí další.

Věnujme několik slov i historii nejnovější. Příští obnova zámecké kaple se stala součástí celkové obnovy kynžvartského zámku v letech 1998-2000. V neděli 15. srpna 1999 sloužil Mariánskou mši biskup plzeňský František Radkovský. Když přitom zazněla "Německá mše" Michaela Haydna a také česká píseň "Tisíckrát pozdravujeme Tebe", mohli si všichni přítomní říci, že se do kaple opět vrátil pořádek a všechno je tak, jak to má být.

zpět na o zámku