Když se poslední chebský kat Karl Huss 1. října 1827 přestěhoval ze své chebské katovny na kynžvartský zámek, splnil tím první část smlouvy, uzavřené dva týdny předtím s kancléřem Metternichem. Ten se měl stát po Hussově smrti vlastníkem jeho bohatých sbírek a za to Hussovi slíbil na zámku byt, otop a doživotní rentu 300 zlatých. Od 20. května 1828 se pak ve 21 bednách stěhovaly na zámek mince, knihy a přírodniny z Hussova chebského muzea a nově jmenovaný knížecí kustod sám je pozorně instaloval v novém zámeckém muzeu. Dodejme, že samotná numismatická sbírka sestávala ze 7109 mincí v ceně 7501 zlatých, 49 3/4 krejcarů konvenční měny a kustod si tak vlastně předplatil ”knížecí rentu” na 25 let. Na zámku pak žil už jen deset a půl roku - zemřel 19. prosince 1838. Mezitím ale na zámku došlo k velké loupeži a o tom je náš příběh.

V noci 11. listopadu 1828 se kdosi vloupal do numismatického kabinetu a ukradl větší část vzácných mincí. Při vyšetřování padlo podezření dokonce i na správce sbírek - Karla Hussa. Nešťastný kustod znovu a znovu dokazoval, že sbírka mincí je výsledkem jeho vlastního mnohaletého sběratelského úsilí a nebyl důvod, proč by si ukradl něco, co mu vlastně podle smlouvy do smrti právem patří. Zlé jazyky stále hledaly tajemné souvislosti a ani kancléř Metternich se svého správce sbírek nijak nezastal.

Na zámek do nedávno otevřeného zámeckého muzea však nadále proudily desítky a stovky návštěvníků. Jak píše kancléř Metternich v dopise své dceři Leontýně, ”tito lidé z Mariánských Lázní zůstávali přesto hodiny před prázdnými vitrínami, aby obdivovali místa, kde ty ukradené mince ležely, a naslouchali panu Hussovi, jenž jim s neuvěřitelnou výmluvností popisoval, co to bylo za předměty”.

Jak později vyšlo najevo, neznámým lupičem byl jistý Josef Semmenetz. Pytel s mincemi, vážící dobrých 75 kg, nejprve zakopal v tzv. Harrantově mlází poblíž sochy sv. Jana Nepomuckého pod Kynžvartem. Teprve po 7 měsících a 7 dnech - 15. června 1829 - si mince ze své skrýše tajně vyzdvihl a převezl je do Prahy, aby tam byl už 19. června dopaden protokolistou panem Watzkem a předán trestnímu soudu. Všechno hned přiznal a většina ukradených mincí byla nalezena při prohlídce v jeho pokoji v hostinci ”U černého koně”. Protože podle výpovědi pachatele se při překotném vykopávání některé mince ztratily, přijel do Kynžvartu chebský soudní rada Jeremias Gschir s plánkem, který mu v Praze Joseph Semmenetz nakreslil, a pokusil se u sochy sv. Nepomuka ještě nějaké mince najít. Skutečně v Harrantově mlází ještě našel 1 tolar a 4 solidy. Konečně přijel 18. července do Žandova poštovní dostavník s ukradenými mincemi a vrchní správní úředník pan Platzer je neprodleně dopravil do Kynžvartu. Dne 9. srpna 1829 pak komisionelně převzal správce sbírek - zámecký kustod Karl Huss - celkem 1635 zlatých, stříbrných a měděných mincí. Ztráta na mincích byla vyčíslena na 388 zlatých, 27 a půl krejcaru.

Kancléř Metternich o 2 dny později (opět v dopise Leontýně) napsal: ”Samotný kabinet je jednou z nejpozoruhodnějších a nejkurióznějších věcí na světě. Velkoknížecí kustod - pan Huss nedovolí, aby ho někdo nazval jinak - má takový cit pro neobyčejné věci, že všude nějaké najde. Tak objevil na půdě staré brnění, helmu, rukavice, pozoruhodné váhy a dokonce dvě žehličky takového typu, který se určitě už 200 let nedělá. Jsou z bronzu a namísto horkého železa se ohřívají žhavým uhlím. Klasická žehlířka by se z toho asi zbláznila. Když jsem tyto podivné přístroje objevil v rohu kabinetu, myslel jsem si, že pocházejí alespoň z šatníku Marie Stuartovny nebo královny Alžběty. Ptal jsem se tedy na to pana Hussa a protože je to nejpoctivější muž na světě, odpověděl: "Ach Bože ne, vytáhl jsem je z kynžvartské komory na haraburdí!" Vidíš, že to není žádný podvodník.”

Poctivému kustodovi Karlu Hussovi se za křivé podezření nikdy nikdo neomluvil. A jeho mince? Jsou v kynžvartských sbírkách v pořádku dodnes.

zpět na o zámku