Zlatá jídelna na kynžvartském zámku

PhDr. Miloš Říha, 2004

Na poloviční cestě z Londýna na severozápad do Birminghamu leží zámek Waddesdon. V letech 1874-1889 ho postavil francouzský architekt Destailleur v novorenesančním stylu pro barona Ferdinanda de Rotschilda. Vyhlášené Rotschildovy sbírky nábytku, savonnerijských koberců a sevreského porcelánu snesou podle předních světových odborníků srovnání se sbírkami v Metropolitan Museum v New Yorku či v pařížském Louvre. V roce 2004 ve Waddesdon znovu uspořádali a zpřístupnili zámeckou jídelnu. Důvodem se stal vskutku velkolepý přírůstek - pozlacený bronzový zrcadlový stolní servis, který daroval francouzský král Ludvík XVIII. v roce 1818 velvyslanci Království obojí Sicílie. O novém přírůstku Rotschildovy kolekce ve Waddesdon psaly všechny významné světové deníky a stovky celebrit se spolu s proudy návštěvníků přijeli na ten skvost podívat.


Na zámku Kynžvart je v zámecké jídelně také podobný zázrak. Od stolního servisu sicilského velvyslance se ten kynžvartský liší snad jen tím, že je mnohem větší, bohatší a dražší a že není až kdesi za Londýnem, nýbrž nedaleko Mariánských Lázní.

Oba zrcadlové stolní servisy vyrobil proslavený francouzský umělec Pierre-Phillipe Thomire. Narodil se v roce 1751. Původně chtěl být sochařem a sochařskému umění se také vyučil. Pak se ale rozhodl pokračovat v profesi svého otce a naučil se odlévat bronz. Právě v tomto uměleckém řemesle dosáhl Thomire brzy takového mistrovství, že je ve svém oboru dodnes právem označován za světovou jedničku. Dříve než si roku 1775 založil svou vlastní firmu, pracoval Thomire v dílně Pierra Gouthiere. Nejdůležitějším okamžikem v jeho životě se však stala spolupráce s uměleckým ředitelem manufaktury na světoznámý porcelán Sevres. Jean-Claude-Thomas Duplessis mu otevřel svět uměleckého porcelánu. Když Duplessis v roce 1783 zemřel, Thomire převzal jeho práci a dodával ozdobné bronzové pozlacené součásti jednotlivých porcelánových předmětů. V této práci úspěšně pokračoval i během Francouzské revoluce, když mnozí jiní výrobci museli vyhlásit bankrot. V roce 1804 si koupil obchod, takže mohl sám prodávat nábytek, porcelán Sevres a ozdobné předměty, které sám ve svých dílnách vyráběl. V roce 1809 ho samotný císař Napoleon jmenoval svým císařským cizelérem (Engraver to the Emperor). To už Thomire dodával do císařských paláců desítky a stovky vyhledávaných mistrovských výrobků. Zejména v letech 1800 až 1810 se jeho práce stávaly ozdobou předních evropských dvorů. V roce 1811 se firma Thomire stala císařským dodavatelem nábytku. Obchod dokázal dokonce přežít pán císaře Napoleona a výrobky firmy Thomire získávaly dál na světových výstavách jednu medaili za druhou. Když slavný tvůrce v roce 1823 odstoupil ve věku 72 let z vedení firmy, pokračoval dál několik let jako sochař. Ještě ve svých devadesáti letech vystavoval. Zemřel v roce 1843.

Ve sbírkách kynžvartského zámku jsou dokonce tři zlacené stolní servisy se značkou Thomire. První prý dostal rakouský státní kancléř Clemens kníže von Metternich v roce 1836 od francouzského krále Ludvíka Filipa. Když se pak v říjnu roku 1849 Metternich vrátil ze svého dobrovolného dvouletého exilu v Anglii zpátky na kontinent, bydlel s rodinou po celý rok v Bruselu na Bellevue. To byla tehdy hodně slavná adresa. Před Metternichovými tu v roce 1841 bydlel spisovatel Honoré de Balzac, v roce 1852 pozdější francouzský prezident Louis Adolphe Thiers a v roce 1854 skladatel Franz von Liszt. Od města Bruselu Metternich údajně dostal druhý servis Thomire. Ten třetí a největší pak dostal v roce 1870 na rozloučenou od města Paříže kancléřův syn kníže Richard von Metternich. V Paříži působil jedenáct let jako rakouský velvyslanec u dvora císaře Napoleona III. Právě tento pozlacený bronzový zrcadlový stolní servis, složený ze 77 kusů, zdobí od roku 1870 jídelnu na zámku Kynžvart a ostatní dva jsou uložené v depozitáři. Skvostná zlatá jídelna je jedním z pokladů obnoveného kynžvartského zámku. Až do roku 1999 byla po celých dvacet čtyři let ukryta v depozitářích a určitě jenom proto jsou dnes Rotschildovy sbírky ve Waddesdon zatím ve světě stále o něco známější než náš zámek Kynžvart.

 

zpět na o zámku