Když obraz nestačí jen zachytit

Na konci 30. let 19. století už fotografie dokázala něco, co se ještě před několika desetiletími zdálo téměř nemožné – zachytit skutečný svět pomocí světla.

Daguerrotypie Louise Mandé Daguerra nabízela mimořádně detailní a přesný obraz. Každý její snímek však byl originálem. Z jedné kovové destičky nebylo možné jednoduše vytvořit další stejnou fotografii.

Právě zde se objevila další zásadní otázka: Co když by bylo možné jeden fotografický obraz použít k vytvoření mnoha dalších?

Odpověď hledal anglický vědec William Henry Fox Talbot (1800–1877).

Od kresby ke „kresbě světlem“

Talbot nebyl původně profesionálním fotografem. Byl vzdělaným přírodovědcem, matematikem a politikem se širokým zájmem o vědu a umění.

K fotografii ho přivedla zdánlivě jednoduchá frustrace. Při pobytu u jezera Como v Itálii se pokoušel zachytit krásu krajiny pomocí camera obscura. Přístroj dokázal obraz dokonale promítnout, ale Talbot jej nedokázal stejně přesně překreslit.

Začal proto hledat způsob, jak by mohl obraz vytvořit samotný světelný paprsek.

Ve svých experimentech využíval papír potažený chemickými látkami citlivými na světlo. Postupně zjistil, že světlo může vytvořit obraz přímo na papíře.

Zrození negativu

Talbotův zásadní objev spočíval v tom, že obraz vytvořený světlem nemusí být konečným výsledkem.

Při svých pokusech vytvořil na papíře obraz, v němž byly světlé a tmavé části převrácené – negativ. Tento negativ však mohl následně využít k vytvoření pozitivního obrazu na dalším listu papíru.

Právě tento princip znamenal obrovský technologický skok.

Zatímco daguerrotypie byla jedinečným originálem, Talbotův proces umožňoval vytvořit z jednoho negativu více pozitivních fotografií.

Fotografie tak poprvé získala vlastnost, která se později stala naprosto zásadní: možnost reprodukce.

Kalotypie – fotografie, která mohla být rozmnožována

Talbot svůj proces postupně zdokonaloval a roku 1841 si nechal patentovat metodu známou jako kalotypie, někdy také talbotypie.

Používala papírový negativ, z něhož bylo možné vytvářet pozitivní kopie. Výsledné fotografie sice nebyly tak ostré a detailní jako daguerrotypie, měly však jednu obrovskou výhodu – mohly být rozmnožovány.

Talbot tak vytvořil základ principu, který se stal standardem klasické analogové fotografie.

Negativ → pozitiv.

Dvě jednoduchá slova, která po desetiletí určovala způsob, jakým lidstvo fotografovalo.

The Pencil of Nature

Talbot si uvědomoval, že fotografie není pouze technickým vynálezem. Může být také způsobem, jak zaznamenávat svět, vědu, architekturu, rostliny i každodenní život.

V letech 1844–1846 proto vydával mimořádné dílo The Pencil of Nature – Tužka přírody.

Šlo o jednu z prvních knih na světě, která byla ilustrována skutečnými fotografiemi. Talbot v ní představoval možnosti nového média a ukazoval, co všechno může fotografie zachytit.

Fotografie zde nebyla pouze obrazem. Stávala se dokumentem, vědeckým nástrojem i novou formou vizuálního vyprávění.

Souboj dvou cest fotografie

Talbotova metoda se vyvíjela ve stejné době jako daguerrotypie. Oba systémy však představovaly dva rozdílné přístupy. Daguerrotypie nabízela mimořádnou ostrost a detail, ale každý snímek byl neopakovatelným originálem. Kalotypie byla zpočátku méně detailní, ale umožňovala vytvářet více kopií z jediného negativu.

Z dnešního pohledu se může zdát, že právě Talbotův princip měl před sebou budoucnost. Možnost vytvořit z jednoho záběru množství fotografií byla zásadní pro pozdější rozvoj tisku, dokumentace, žurnalistiky i osobní fotografie. Talbot tak nepřinesl pouze nový fotografický proces. Přinesl myšlenku fotografie jako reprodukovatelného obrazu.

Od papírového negativu k digitální fotografii

Princip, který Talbot před téměř dvěma sty lety rozvíjel na listech papíru, může působit vzdáleně dnešnímu digitálnímu světu. Přesto jeho myšlenka přežila. Po celé generace fotografové pořizovali snímky na film, který po vyvolání vytvořil negativ. Z něj bylo možné zhotovit jednu, deset nebo třeba tisíce fotografií. Negativní film se později stal základem nejen profesionální fotografie, ale také běžných rodinných alb.

A přestože digitální fotoaparáty klasický negativ odstranily, princip reprodukce obrazu zůstal. Jeden digitální soubor dnes může během několika sekund vzniknout v tisících kopií po celém světě. Talbot tedy předběhl svou dobu způsobem, který si možná ani nedokázal představit.

Význam Talbotova odkazu

William Henry Fox Talbot patří mezi osobnosti, bez nichž by fotografie pravděpodobně vypadala úplně jinak.

Niépce ukázal, že světlo může vytvořit trvalý obraz.

Daguerre dokázal fotografii proměnit v prakticky využitelný proces.

Talbot přidal další zásadní krok – umožnil fotografický obraz rozmnožovat.

Právě díky tomu se fotografie mohla stát masovým médiem. Mohla se dostat do knih, novin, časopisů, rodinných alb i vědeckých publikací.

Jeho objev tak nebyl jen technickým vylepšením. Byl jedním ze základních kamenů moderní vizuální kultury.

Pokračování série a Kynžvart

Tento článek je součástí série věnované osobnostem, které zásadním způsobem formovaly dějiny fotografie. Po Nicéphoru Niépcovi a Louisi Mandé Daguerrovi nás William Henry Fox Talbot zavádí do další etapy – do doby, kdy fotografie přestává být pouze jedinečným experimentem a stává se médiem schopným šířit obraz mezi tisíce lidí.

Na zámku Kynžvart bude v letošním roce otevřena nová stálá expozice Kynžvartské daguerrotypie – jedinečné památky zapsané na seznamu UNESCO Paměť světa. Její příběh je přímou součástí dějin, které v první polovině 19. století utvářeli právě Niépce, Daguerre a Talbot.

Návštěva Kynžvartu tak nabízí možnost nahlédnout nejen do historie jednoho mimořádného fotografického unikátu, ale také do doby, kdy se fotografie teprve rodila.

A cesta pokračuje dál.

V příštím článku se přesuneme do Spojených států a k osobnosti, která pomohla fotografii získat nový společenský status a otevřela jí dveře skutečného umění – Alfredu Stieglitzovi.